Příspěvky označené Deník

Pernik

14.10. 2017, 42 km

V Perníku nás čekalo velké překvapení, když jsme vylezli na kopec, objevili jsme krásné pozůstatky pevnosti z 4 století př.n.l.

Sofia

13.10. 2017, 10 km

Osmihodinová cesta vlakem byla úmorná, do Sofie jsme dorazili před devátou večer, projeli  jsme se městem, které mělo prima atmosféru. Tím máme první etapu nového plánu za sebou a ze Sofie vyrazíme na kolech směrem do Makedonie.

 

Ruse

12.10. 2017, 58 km

Udělali jsme si výlet na skalní kostely v Ivanovu (UNESCO) a prohlédli si park kaňonu Rusenski lom. Cesta byla celkem náročná a ujetých 58 kilometrů bylo poměrně vydatných. Máme krásné počasí, sluníčko a přes dvacet stupňů. Cestou jsem potkali staršího kolegu expedičáka z Frankfurtu a mile si popovídali. Večer jsme strávili plánováním další trasy. Zítra se přesuneme vlakem do Sofie a pak se vydáme severní variantou napříč Makedonií do Albánie.

Ruse

11.10. 2017, 75 km

Rumunsko se s námi rozloučilo stylově. Nejprve jsme si zajeli 18km kvůli neprůjezdné cestě. Jíťa dostala super nápad použít Emila jako průzkumníka. S jeho pomocí jsme zjistili, že cesta je několik dalších kilometrů rozbahněná a museli jsme se vrátit. Pak jsme v lese potkali dvě dvoumetrové zmije (Jíťa tvrdí, že šlo o užovku a slepýše, ale já vím svoje). Pak jsme jeli deset kilometrů rozbitou cestou přes starý vojenský prostor a zakončili to dvouproudovkou směrem k hranicím. Cestou jsme ještě potkali mladého expedičáka Davida z Německa, tak jsme poklábosili a zvedli si náladu. Přechod přes hranice byl úplně v pohodě, Jíťa dokonce prohlásila, že to bylo zklamání (nejspíš čekala osobní prohlídku). Moc se nám líbil most přes Dunaj, se kterým jsme se po mnoha kilometrech opět setkali a večer jsme usínali unavení a šťastní, že jsme se posunuli na kolech o takový kus, že vše dobře dopadlo a že budeme moct pokračovat.

Comana

10.10. 2017, 56 km

DSC03846
Expedičáci jsou znovu v sedlech! Projeli jsme bez újmy skrz Bukurešť i příměstí a ubytovali se v Comaně, malé díře na půl cesty k hranicím. Odpoledne jsme si zajeli na ptačí observatoř, ale viděli jsme jenom lány rákosí, malou studánku na místě skonu Vlada Tepese a myš. Nálada v expedičním týmu je výborná. Zítra opouštíme po dlouhém měsíci Rumunsko a těšíme se, co nám nového přinese Bulharsko.

 

București

8.- 9.10. 2017, 11 km

V poledne jsem se rozloučili na ubytování a deštivé odpoledne jsme přečkali v Typografii s doboru kávou, čajem a knihou. Večer jsme nastoupili do rychlíku do Bukurešti a celkem bez větších problémů jsme se převezli.

Na druhý den jsme si prošli centrum města. Nejvíce nás zajímal Parlament, jedna z nějvětších budov na světě, z jejíž stavby se Rumunsko ekonomicky vzpamatovává ještě dnes. Ta byla bohužel uzavřena, tak jsme ji pouze obešli a pokračovali do Starého města. Večer jsme si sedli na terásku, objednali si long drink a zamastili Hanamikoji, super karetní deskovku, kterou jsme si pořídili.

Brașov

6. 10. 2017

Dneska noha odpočívala po včerejším výletu. Na odpoledne máme jediný cíl: zjistit jestli by se dalo už jet na kolech. Oba s Jíťou tak nějak tušíme, že to nebude dobré, o to větším překvapením je, že to jde mnohem lépe než v úterý! Domluvili jsme si ubytování ještě do neděle nebo pondělí, pak se přesuneme vlakem do Bukurešti a dále do Sofie a zdá se, že expedičáci Jirka a Jíťa budou brzy zase v sedlech!

Bușteni

5. 10. 2017

Ráno jsme vyrazili vlakem do Busteni, chtěli jsme vyjet lanovkou do hor a pokochat se, ale lanovka bohužel kvůli povětrnostním podmínkám nejela. Najali jsme si tedy ještě s jedním mladým rumunským párem terénní auto s řidičem a ten nás celý den povozil po horách a zajímavých místech. Sice to byla trochu mastňárna, vždycky jsme někde vylezli z auta, podívali se na přehradu a jeli dál, ale bylo to prima. Na konci jsme šli do Medvědích jeskyní (Jíťu jsme bohužel museli nechat venku) a domů jsme se vrátili až kolem půl desáté večer. Bylo super strávit den s novými lidmi, hodně jsme pokecali a užili si to.

Brașov

4. 10. 2017

Přicházíme s konstruktivním řešením. Ještě expedici nezabalíme, zkusíme se přesunout do Bělehradu, dostat nové podněty a dáme noze ještě týden na zotavení. Pak se buďto vrátíme domů nebo budeme pokračovat.

Nadšení z plánu vyprchalo celkem brzy, protože jsme zjistili, že dostat se vlakem s kolama do Bělehradu je nadlidský úkol. Měníme tedy plán na trochu riskantní přesun do Sofie nebo Soluně, to nám zabere cca týden a odtud se pak budeme vracet na kolech směr Split. Rumunské ani Bulharské dráhy nejsou cyklistice úplně nakloněni a je tu celkem problém se do vlaku s kolem dostat. Plán ale je, že až uvidí na perónu dva šílence s obloženými koli a berlemi, tak jim prostě dojde řeč a vezmou nás.

Brașov

3. 10. 2017

Nemocnic je tu hodně, ale většina soukromých. Nevěděli jsme kam jít a nakonec jsme se rozhodli navštívit státní okresní nemocnici. Jde nám spíše o papírovou dokumentaci procesu než o nějaký konkrétní lékařský zákrok, noha se každým dnem lepší. Protože jsem neměli “billete” poslali nás do oddělení “Urgenta”. Hned se nás ujal postarší sekuryťák, který nás na místo dovedl, ačkoliv to nebylo vůbec nutné, ale “zápaďáci” tady, zdá se, pobírají jisté výhody. Na příjmu jsem Jíťu posadil do židle a šel jsem do fronty, která na začátku čítala pouze mě, starého baču a podivně chrchlajícího pána v otrhaném svetru. V tom ovšem na nosítkách přinesli pacienta, ne nepodobného podivně chrchlajícímu pánovi. Něž ho velice pomalu (za plentou na chodbě) odbavili, přivezli dalšího a pak dalšího a dalšího. Mezitím se naše fronta rozrostla na celkem obstojný houf podivně chrchlajících pacientů v různě potrhaných svetrech a mě o dvě hlavy vyčnívajícího, v sytě červené neotrhané mikině. Vždy, když už to vypadalo, že se uvolní místo na příjmu, tak se celý houf namačkal k přijímacímu otvoru, na to pan sekuryťák celý houf odehnal zpátky a posunky mi naznačil, ať jsem v klidu, že mě procpe. Za necelou půlhodinku se příliv nosítkových pacientů ustálil a dostali jsme se protekčně na řadu. Paní Přijímací Jíťu předvyšetřila, načež nás poslali do místnosti s nám už familierním názvem “Gibsare”. Tam nám otevřela paní doktora s mladým zřízencem, který uměl výborně anglicky. Vše jsme si vysvětlili a paní doktorka bohužela stanovila dobu pro zotavení na dalších minimálně čtrnáct dní. Nevadí, noha je lepší, zkusíme sednout na kolo a uvidí se.

Po prohlídce se k nám znovu přitočil sekuryťák, jeho zájem o naše blaho mě velice těšil. Pořád na nás posunkoval jestli dobrý a já na něj, že výborný a tak, až začal šustit prsty o sebe jako že by snesl nějaké peníze, tak jsem dal 5 Lei. Velice ho to potěšilo, řehtal se na celé kolo a ještě nám venku podával ruku. Ale musím říct, že nám hodně pomohl a bez jeho protekce tam stojíme ještě teď.

Měli jsem celkem dobrý pocit z včerejšího celodenního výletu a zkuslili jsme odpoledne sednout na kola. Jíťa bohužel ujela pár desítek metrů a noha ji strašně bolela. To nám úplně sebralo vítr z plachet. Už jsme se hrozně těšili, že bychom mohli pokračovat a tohle nás celkem zdrtilo. Tak jsme z toho měli přes noc tichou, smutnou domáctnost.