17-18.11. 2017
Vstávali jsme brzy. Kolem páté hodiny už jsme projížděli přístavními kalužemi v ranním šeru. Na terminálu nám sdělili, že loď má čtyři hodiny zpoždění a odjíždí až po deváté, tak jsme si jeli ještě na chvilku lehnout do hotelu.
Po všech peripetiích jsme nadšeně vypluli kolem jedenácté, očekávajíce námořní dobrodružství. Kolem druhé hodiny odpoledne už jsme byli celý zelení, očekavajíce další nevolnost během následujících dvacet hodin plavby. Naštěstí hodiny fyziky profesorky Valentové zanechali svou stopu a našel jsem místo, kde se loď houpala nejméně (tedy prostředek lodi). Ten se sice nacházel v koutku “Kuřárna – výherní automaty”, oblíbené destinaci všech kamioňáků, ale žaludek se nám tam uklidnil a cesta ubíhala o to příjemněji. Přes noc jsme se celkem obstojně vyspali v křesílkách a ráno se už nemohli dočkat italských břehů. Bohužel jsme nabrali další zpoždění a do Benátek dorazili až po nějakých třiceti hodinách plavby.
Všichni nadšeně sledovali přiražení lodi ke břehu a hrnuli se k východům, kde nás čekalo další překvapení. Musíme zůstat na lodi, během plavby došlo k umrtí a bude probíhat vyšetřování. Ha! To sice vneslo trochu vzrušení do příšerné nudy, ale další pobyt na lodi byl k nevydržení a když jsme se se západem slunce dostali na pevninu, byli jsme totálně hotový.
Plavbu ale jinak hodnotíme jako super (nudný) zážitek, který nám ušetřil pár dnů cesty vlakem.
