Kategorie Expedice 2017

Emilův report: Finále

Expedice končí. Je čas vyrazit domů. Podmínky pro jízdu už nejsou nic moc, jsme unavení, došly nám expediční fondy a těšíme se domů. Verona je krásné místo k zakončení krásné svatební cesty. Zítra vyrážíme vlakem do Mnichova a pozítří bychom měli být doma.

Na cestě jsme strávili 84 dní, projeli jsme 10 zemí, ujeli 2500 km na kole, 1500 km vlakem, 1000 km na lodi a neměli ani jednu ponorku. Děkujeme Vám všem, kteří jste na nás mysleli, drželi nám palce a pomáhali nám cestu uskutečnit. Díky.

Bylo to vážně super.

Verona

22-23.11. 2017, 72 km

Cestou nás překvapil krásný hrad v Soave. Bohužel se nám nepovedlo ho moc vyfotit a zachytit jeho atmosféru a položení uprostřed vinic. Na druhý den jsme se prošli Veronou, která nezklamala. Prohlédli si Juliin balkón, Zelný trh a gladiátorskou arénu.

Vicenza

21.11. 2017, 72 km

Pokračujeme po cyklostezce I1: Lago di Garda – Venezia a užíváme si jízdu podél kanálů, cestou navštěvujeme Palladiovi renesanční vily.

Padova

20.11. 2017, km

Cestou jsem si užili parádní široké cyklostezky – rovinka, žádný provoz, nikdo nám nehází myšky před kolem, nikde žádné střepy, bordel a psi. Ani na nás nikdo ustavičně netroubí a nehuláká, prostě paráda, cyklistův ráj.

Padova se nám moc líbila, má krásnou kulturní atmosféfu. Bydlíme v super hotelu v centru hned u baziliky sv. Antonína. Akorát nás zase bohužel zastihla “polední pauza” a nebylo možné až do večera najít nic k snědku, takže se podvečerní hodiny proměnili na honbu za otevřenou restaurací.

Venezia

19.11. 2017, 11 km

Den jsme strávili v Benátkách, prošli se úzkými uličkami, poseděli v kavárně a večer se vrátili uchození. Chtěli jsme si zajít na večeři do pizzerie, ve které jsme byli včera (a moc si tam pošmákli), ale zastihla nás “polední pauza”.

Plavba do Benátek

17-18.11. 2017

Vstávali jsme brzy. Kolem páté hodiny už jsme projížděli přístavními kalužemi v ranním šeru. Na terminálu nám sdělili, že loď má čtyři hodiny zpoždění a odjíždí až po deváté, tak jsme si jeli ještě na chvilku lehnout do hotelu.

Po všech peripetiích jsme nadšeně vypluli kolem jedenácté, očekávajíce námořní dobrodružství. Kolem druhé hodiny odpoledne už jsme byli celý zelení, očekavajíce další nevolnost během následujících dvacet hodin plavby. Naštěstí hodiny fyziky profesorky Valentové zanechali svou stopu a našel jsem místo, kde se loď houpala nejméně (tedy prostředek lodi). Ten se sice nacházel v koutku “Kuřárna – výherní automaty”, oblíbené destinaci všech kamioňáků, ale žaludek se nám tam uklidnil a cesta ubíhala o to příjemněji. Přes noc jsme se celkem obstojně vyspali v křesílkách a ráno se už nemohli dočkat italských břehů. Bohužel jsme nabrali další zpoždění a do Benátek dorazili až po nějakých třiceti hodinách plavby.

Všichni nadšeně sledovali přiražení lodi ke břehu a hrnuli se k východům, kde nás čekalo další překvapení. Musíme zůstat na lodi, během plavby došlo k umrtí a bude probíhat vyšetřování. Ha! To sice vneslo trochu vzrušení do příšerné nudy, ale další pobyt na lodi byl k nevydržení a když jsme se se západem slunce dostali na pevninu, byli jsme totálně hotový.

Plavbu ale jinak hodnotíme jako super (nudný) zážitek, který nám ušetřil pár dnů cesty vlakem.

Igoumenitsa

16.11. 2017

Z původně hlášených bouřek nakonec sešlo a je celkem hezky. Dopoledne jsme vrátili auto a zařídili lodní lístky do Benátek. Zítra brzy ráno se nalodíme a v sobotu připlujeme do Benátek. Pokud nám bude počasí přát, tak ještě trošku pojezdíme po severní Itálii a pak hurá domů.

Vikos – Meteora

15.11. 2017

Ráno se trošku vyčasilo, tak jsme rychle pozměnili plány, půjčili si auto a vyrazili do Vikosu. Cesta pomalu stoupala kopcovitou krajinou a v poledne jsme byli na místě. Vikos nám vyrazil dech: obrovský kaňon (jeden z nejhlubších na světě) zabarvený do podzimní oranžové, nádherné skály a 900m hluboké údolí. Na fotkách vůbec nevynikne obrovská monumentálnost celého parku.

Chtěli jsme využít auto naplno, tak jsme ještě odpoledne vyrazili z Vikosu do Meteory. Přijeli jsme se západem slunce a prošli se mezi monastýry. Absolutní bomba. Lituji, že jsme sem nedojeli na kole a neměli víc času na prohlídku, bylo by to nádherné završení expedice. Autem je to na prd, ale alespoň jsme měli možnost Meteoru vidět. Jak říkala Jíťa:”Myslela jsem, že to bude jeden přicaprcanej klášter na skále, ale tohle je neskutečný”. Meteora se řadí mezi 35 UNESCO památek, které patří mezi kulturní a přírodní dědictví současně a je vážně úžasná.

Igoumenitsa

14.11. 2017

Je zase ošklivo, tak pracuji a plánujeme co a jak dál.

Igoumenitsa

13.11. 2017

Protože nepršelo, prošli jsem si ráno ještě jednou cetrum Korfu a v jednu hodinu jsme se nalodili na trajekt do Igoumenitsy.