11.11. 2017

Pořád je celkem ošklivo a prší, tak čekáme, než se trochu vyčasí a budeme se moct přesunout na Korfu.

10.11. 2017, 42km

Butrint je nejnavštěvovanější albánská památka, což se projevilo tím, že u vchodu měli turniket. Jinak jsme tam byli zase v podstatě sami, což bylo super. Jedná se o malý poloostrůvek, na kterém stával významný antický přistav, který se zachoval v celkem dobrém stavu. Většina ruin je zalitá vodou, kvůli konzervaci a to propůjčuje místu zajímavou atmosféru. Velké plus získala brožurka v češtině. Cestou zpátky jsme omrkli pláže v Ksamilu a snažili se najít nějakou otevřenou restauraci.

9.11. 2017

Cesta byla krásná, podél pobřeží, skrz přímořská albánská městečka, ale hodně náročná. Večer jsme se ubytovali a snažili sehnat něco k jídlu, ale většina restaurací je zavřená,  a nebo působí takovým zvláštním dojmem, že se do nich člověku nevědomky nechce. Nakonec jsme úplně vyhladovělí našli super Kebab a dali si tzv. “Talíř mix pro dva” a děsně se nadlábli.

Pozn.: Na Korfu, jsem si pak zpětně uvědomili proč. Celkem dlouhou dobu jsme strávili v Makedonii a Albánii a tak nějak si zvykli na určitou úroveň pohostinství. Která je sice v pohodě, ale není pro nás úplně typická a i když jsou albánské restaurace na místní poměry v pořádku, působili na nás nevědomě trochu nedůvěryhodně. Proto se nám vždycky hledalo celkem obtížně místo, kde se najíme. Došlo nám to zpětně až na Korfu, v parádní kavárničce, kde pohostinství splňuje všechny parametry, na který je našinec zvyklý a kde jsme si pak uvědomili, co jsme postrádali.

6.-8.11. 2017, 88 km

Na dnešek máme naplánovaný náročný přejezd přes horské sedlo ve výšce 1050 m.n.m. Vyjedeme z naší zátoky a přejedeme do Dhermi k otevřenému moři. Máme poslední den, než přijdou deště a začíná se hodně zvedat vítr, který bohužel vane přímo v protisměru jízdy.

Dlouho jsme se rozmýšleli, zda vůbec vyrazit, ale nakonec jsme se vydali na cestu. Vítr byl extrémní, cloumal s námi a i při jízdě z kopce jsme museli šlapat. Čím více jsme se vzdalovali od pobřeží, tím více jsme stoupali skalními roklinami, až za námi zůstal jen v dálce malý proužek moře, který se spojoval s šedými mračny v jednu nerozlišitelnou masu.

Nahoře už vítr vál téměř nesnesitelně. Volal jsem na Jíťu v poryvech větru:”Tomu říkám pravá expedice.” A Jíťa:”Já tomu říkám Hanč a Vrbata”.

Na druhé straně hřebenu se před námi otevřel nádherný výhled na otevřené moře a ostrov Korfu. Nad námi se v mracích klenuly skalnaté dvoutisícovky. Byla to nádhera, po takovém namáhavém stoupání a po tolika dnech šlapání jsme dojeli až sem. Epický sjezd dolů do Dhermi završil dnešní zážitek.

Následující dny prší, jsou velké bouřky a vichřice. Často nejde proud. Byli jsme se párkrát na chvilku projít k moři na západ slunce.

3.-5.11. 2017, 88 km

Původně jsme směřovali do Gjirokastëry, ale když jsme se ráno loučili s panem Lorencem, tak nám řekl, že plánovaná trasa je na kole nesjízdná a nasměroval nás přes Fier. Rozhodli jsem se tedy změnit plány a jako cílovou destinaci zvolili přímořské Vlore. Cesta nebyla nic moc. Fier patří rozhodně mezi nejhnusnější města, jaká jsme kdy viděli. Překonali jsme únavovou krizi, ochutnali syrové olivy (což byl hodně blbý nápad) a se západem slunce jsme přijeli do živé Vlory, centra Albánské riviéry.

Potřebovali jsme si trochu odpočinout, protože jsme se dlouhou dobu nezastavili. Takže se poflakujem po plážích, popíjíme drinky a cpem se krevetama.

2.11. 2017, 67 km

Noc jsme strávili oblečení do několika triček, dlouhých kalhot a přikrytí několika peřinama, ale vyspali jsme se hezky, akorát vylézt ven z postele bylo velice expediční. Během dopoledne vylezlo sluníčko a než jsme my vylezli nahoru do pevnosti, byli jsme už celý prohřátí. Pevnost nás velice překvapila a byla to paráda. Uvnitř hradeb nás čekali kamenné domky a zakroucené uličky, pásli se tam koně a pobíhaly slepice.

1.11. 2017, 67 km

Ráno jsme se brzy vzbudili a nechtělo se nám vstávat do vymrzlého pokoje, ale paní Maria nám udělala výbornou domácí snídani. Langošové placky s kaki sirupem a slaným sýrem s čerstvě vymačkanou šťávou z granátového jablka. Vesničkami a olivovými háji jsme dojeli až do nádherného Beratu, města tisíce očí. Staré kamenné domky s okny natočenými k řece a pevností na vrcholu skály. Ubytovali jsme se v jednom domečku a večer si zašli na malou večeři, prošli se starými kamennými uličkami a jdeme oslavovat narození Kubíčka.