7.10.2015, 63 km

Ve Fagaraši jsem si skočil na nákup. Když jsme se vracel, tak u mého kola stálo další, stejně obložené zavazadly. Chvíli jsem na něj koukal, pak mi to došlo, otočil se, do krámu zrovna vcházel kluk, kterému kolo patřilo, a stejně jako mně, tak i jemu došlo, že to druhé kolo patří ke mně. Bylo to jak setkání dvou přátel po dvaceti letech. Hned jsme si podali ruku a vyhrkli na sebe: „Nazdár, co ty tady a kam jedeš a jaký to tam bylo a tady to bylo super, sem jeď a nepotřebuješ olej na řetěz…“ Zjistil jsem, že kolega cestovatel je z Belgie a přes léto stopoval po Evropě a teď si koupil kolo a pokračuje z Brašova opačným směrem, než ze kterého jsem přijel já.

Z Fagaraše jsem směřoval podél pohoří až do vesničky Șinca Veche. Ubytování jsem zamluvené neměl, ale věděl jsem o jednom penzionu a doufal, že nebude obsazený.

Po dovolání se majiteli a složitém vysvětlování, že stojím přímo u dveří, ať mi jde otevřít, se dveře otevřeli, přivítala mě babča a pozvala dál. Asi hodinku jsem si něco vzájemně vyprávěli, ona rumunsky já polo-rumunsky polo-anglicky, ale domluvili jsem se i vnoučátka jsem probrali.