Ráno vyrážím příměstským vlakem do Budapešti. Prošel jsem si centrum, Rybářskou baštu, Budský hrad, katedrálu sv. Štěpána, vrátil jsem se kousek načerno žlutou tramvají. Večer si znovu zajel na kole do centra Sczentendre, prošel se a dal si opět úžasný čokoládový dort.
Dneska byl našlapaný den. Ráno jsem si prohlédl nádhernou Ostřihom, a pak jsem to vzal podél Dunaje přes Visegrád, kde jsem si dal v příjemné pizzerii špagety, až do Szentendre – umělecké předměstí Budapešti. Jsem tu z toho tak unesený, přímořská atmosféra je větší než u moře. Ráj kavárenských povalečů. Krásné staré uličky plné obchůdků, kavárniček a hospůdek, umělci vystavují svoje obrázky, na ulici hrají cikáni, všude proudí davy lidí, i když už je mimo sezónu, prodávají se langoše (jeden obrovský jsem si dal k večeři). Hned o ulici vedle je krásná cesta podél Dunaje, po které korzují mladé i staré párečky milenců a vysedávají na malovaných lavičkách. Ještě jsem si zašel do muzea miniatur, které mě ohromilo, a viděl například nejmenší knížku na světě.
Musím udělat plán cesty, domluvil jsem s Hanďou a Kubou, že mě příští pondělí vyzvednou v Rumunsku, tak to musím nějak stihnout.
Celkem mě bolí zub, vypadla mi z něj ta Břeclavská plomba, ale řešit to budu asi až doma.
Tak to vypadá, že v Maďarsku bude sranda!
Cesta podél Dunaje na proti-záplavovém valu. Ve Štůrově jsem se byl projít k Dunaji a jsem šťastný, že zase vidím ostřihomskou katedrálu a že jsem dojel tak daleko.
Komárno mě trochu zklamalo, zajel jsem se podívat i na maďarskou stranu. Opevnění je neudržované a rozebrané.
Měl jsem co dělat do Komárna dojet a přijel jsem úplně vyčerpaný. Ubytování jsem zarezervované neměl, ale nebyl problém se ubytovat.
Ráno prohlídka Trnavy, cesta kolem přehrady a po hlavní silnici. Ubytování v Hotelu Central.
Ráno se naplnili moje hrůzné představy a našel jsem kolo s prázdnou zadní duší. Po konzultaci s tátou se mi píchlé kolo podařilo vyměnit, ale trnu, zda mi zase neujde, až do Trnavy tu široko daleko nic není.
Cestou jsem projížděl vojenský prostor Záhorie. Dnes mě ještě čeká výzva – přejezd Malých Karpat na druhou stranu do Trnavy.
Lednice, přejezd na Slovensko, výměna peněz v Lanžhotě, Cukrárna u Sedláčků, poloprázdná duše na zadním.
Dnes jsem měl v plánu projít Pálavu, ale v noci mě začal bolet zub, takže jsem se rozhodl jet na zubní pohotovost do Břeclavi. Odpoledne jsem pracoval.
Deník dopisuji na zahrádce v penzionu u skleničky Tramínu, které jsem koupil přímo od pana Machů v jeho sklípku, nádhera. Přizval mě rovnou na probíhající degustaci. Vynikající Šardonka, Hibernal, vyhrál Tramín. Nadálku připíjím Zelímu.
Cestou na Pálavu jsem se rozloučil se Svratkou, která mne poslední dny doprovázela. Přejel jsem Nové Mlýny, nad kterými se tyčil Děvín. Celý kraj mne uchvátili natolik, že tu zůstanu o den déle, a zítra se vypravím pěšky na Dívčí hrad a Pálavu. To mě umožnilo zajet si dnes do Mikulova autobusem a projít si ho pěšky. Na kole bych tam byl stejně nahranej, mám radost, jak se mi daří plánovat a všchno hezky vychází. Nejhezčí výhled na zámek je z Kozího hrádku. Mikulov má krásnou italskou atmosféru. Celý tak hezky šumí, všude jsou kavárny, historie, kamenné uličky a po domech se pne vinná réva.
Poslední dny se mi moc nedaří pracovat a jsem z toho trochu nervozní. Musím vymyslet nějaký systém, jak na to.
Technická: předělal jsem si gripy a vypadá to, že by mě tolik nemusely bolet ruce.
Zapomněl jsem zmínit zastávku v Dolních Věstonicích, zašel jsme si do muzea a navštívil Kalendář věků. Myslím na tu strašně dlouhou dobu, co tu lidé žijí, na jejich kultury a odkazy, na tisíciletí jejich životů, na umění, které se zničehonic zjevilo.
Celá tahle moje pouť mi připomíná, co všechno cestou míjíme, jaká nádherná místa znenadání objevujeme a jiná, stejně krásná, nikdy nepoznáme.
