4.9.2015, 36,3 km

Deník dopisuji na zahrádce v penzionu u skleničky Tramínu, které jsem koupil přímo od pana Machů v jeho sklípku, nádhera. Přizval mě rovnou na probíhající degustaci. Vynikající Šardonka, Hibernal, vyhrál Tramín. Nadálku připíjím Zelímu.

Cestou na Pálavu jsem se rozloučil se Svratkou, která mne poslední dny doprovázela. Přejel jsem Nové Mlýny, nad kterými se tyčil Děvín. Celý kraj mne uchvátili natolik, že tu zůstanu o den déle, a zítra se vypravím pěšky na Dívčí hrad a Pálavu. To mě umožnilo zajet si dnes do Mikulova autobusem a projít si ho pěšky. Na kole bych tam byl stejně nahranej, mám radost, jak se mi daří plánovat a všchno hezky vychází. Nejhezčí výhled na zámek je z Kozího hrádku. Mikulov má krásnou italskou atmosféru. Celý tak hezky šumí, všude jsou kavárny, historie, kamenné uličky a po domech se pne vinná réva.

Poslední dny se mi moc nedaří pracovat a jsem z toho trochu nervozní. Musím vymyslet nějaký systém, jak na to.

Technická: předělal jsem si gripy a vypadá to, že by mě tolik nemusely bolet ruce.

Zapomněl jsem zmínit zastávku v Dolních Věstonicích, zašel jsme si do muzea a navštívil Kalendář věků. Myslím na tu strašně dlouhou dobu, co tu lidé žijí, na jejich kultury a odkazy, na tisíciletí jejich životů, na umění, které se zničehonic zjevilo.

Celá tahle moje pouť mi připomíná, co všechno cestou míjíme, jaká nádherná místa znenadání objevujeme a jiná, stejně krásná, nikdy nepoznáme.