Emílek je tu s novým videem, tentokrát z Bulharska. Z ptačí perspektivy přinášíme Rusenski lom se skalními kostely a modlitebnami, hory v makedonském příhraničí a thráckou pevnost v Perniku.
Příspěvky označené Bulharsko
Kyustendil
15.10. 2017, 67 km
Bohužel nám nevyšla plánovaná trasa přes Zemen, ale zato jsme se posunuli blíže k hranicím. Cesta byla celkem hezká, kopcovitá, ale po hlavní silnici. Máme krásné počasí, přes dvacet stupňů. Kyustendil není nic moc, kromě římských lázní z 2. století, tu nic není, ale máme milou paní bytnou, která nám radí co a jak. Vůbec tady v Bulharsku všichni rádi radí. Ráno mi v parku nějaký chlapík bulharsky čtvrt hodiny radil, jak si mám v octě vylouhovat gingo s kopřivou a budou mi zaručeně růst vlasy.
Pernik
14.10. 2017, 42 km
V Perníku nás čekalo velké překvapení, když jsme vylezli na kopec, objevili jsme krásné pozůstatky pevnosti z 4 století př.n.l.
Sofia
13.10. 2017, 10 km
Osmihodinová cesta vlakem byla úmorná, do Sofie jsme dorazili před devátou večer, projeli jsme se městem, které mělo prima atmosféru. Tím máme první etapu nového plánu za sebou a ze Sofie vyrazíme na kolech směrem do Makedonie.
Ruse
12.10. 2017, 58 km
Udělali jsme si výlet na skalní kostely v Ivanovu (UNESCO) a prohlédli si park kaňonu Rusenski lom. Cesta byla celkem náročná a ujetých 58 kilometrů bylo poměrně vydatných. Máme krásné počasí, sluníčko a přes dvacet stupňů. Cestou jsem potkali staršího kolegu expedičáka z Frankfurtu a mile si popovídali. Večer jsme strávili plánováním další trasy. Zítra se přesuneme vlakem do Sofie a pak se vydáme severní variantou napříč Makedonií do Albánie.
Ruse
11.10. 2017, 75 km
Rumunsko se s námi rozloučilo stylově. Nejprve jsme si zajeli 18km kvůli neprůjezdné cestě. Jíťa dostala super nápad použít Emila jako průzkumníka. S jeho pomocí jsme zjistili, že cesta je několik dalších kilometrů rozbahněná a museli jsme se vrátit. Pak jsme v lese potkali dvě dvoumetrové zmije (Jíťa tvrdí, že šlo o užovku a slepýše, ale já vím svoje). Pak jsme jeli deset kilometrů rozbitou cestou přes starý vojenský prostor a zakončili to dvouproudovkou směrem k hranicím. Cestou jsme ještě potkali mladého expedičáka Davida z Německa, tak jsme poklábosili a zvedli si náladu. Přechod přes hranice byl úplně v pohodě, Jíťa dokonce prohlásila, že to bylo zklamání (nejspíš čekala osobní prohlídku). Moc se nám líbil most přes Dunaj, se kterým jsme se po mnoha kilometrech opět setkali a večer jsme usínali unavení a šťastní, že jsme se posunuli na kolech o takový kus, že vše dobře dopadlo a že budeme moct pokračovat.
