5.10.2015, 0 km

Sighișoara patří mezi nejnavštěvovanější místa v Rumunsku. Byla založena ve 12. století jako jedna z původních sedmi citadel Sedmihradska a zůstává jedním z nejhezčích a nejzachovalejších středověkých měst v Evropě. Takže jsem se těšil, až si ji projdu, a bylo na co.

Centrum má skvělou atmosféru a povedlo se mi přijet v době, kdy město nebylo v obležení turistů, takže jsem si mohl v klidu projít zapadlé uličky plné barevných domků, podívat se na rodný dům Vlada Tempese – Draculy, nebo obejít staré věže citadely, které byly, podle tehdejší zvyklosti, obhospodařovány jednotlivými cechy.

Jeden obraz my zůstal v paměti. Jsou tu žebráci, tak jako jinde, v Rumunsku mají ale naučeno chodit žebrat na terasy restaurací.  Zvykl jsem si obdarovávat je podle toho, jak originální historku si vymyslí. V Mediaši přišla za mnou stará cikánka v červené sukni a šátku a spustila, že prý má “zehn Kindern”, ať něco dám. Já jsem pokýval hlavou, že je to obdivuhodný výkon, ale k nasycení deseti hladových krků jsem se nijak neměl. Tak ona na to “Moment, moment, no, no, zwanzig Kindern…”, to už jsem musel uznat, že je výkon mimořádný, a přispěl ji na výchovu.

Tady v Sighišoaře jsou po městě rozmístěné tabule s nápisy žádajícími turisty, aby nic žebrákům nedávali, a chodí zde děti, žádající turisty o peníze pro malé bratříčky a sestřičky. Nevím, nakolik jsou opravdu v nouzi, o to tu teď nejde. Viděl jsem ale, jak jedna holčička šla žebrat k manželskému páru, který právě vylezl v historickém centru citadely ze svojí audinky. A oni jí úplně ignorovali! Otočili se k ní beze slova zády a šli si prohlížet baráčky. Ona nesměle za nimi, pořád něco říkala a oni ji pořád ignorovali. Muselo to pro ni být hrozně ponižující, nakonec se otočila a odešla a manželé si odfoukli, že už je pryč. A já se vůbec nebudu divit, jestli se jednou holka bude chovat k turistům v audinkách se stejným despektem jako oni k ní.