Příspěvky označené Rumunsko

Brașov

11.10.2015 – 13.10.2015, 0 km

Namohl jsem si nohy tak, že nemůžu chodit, a pár dní se zotavuji a nebo se jenom tak potloukám městem po kavárnách, pracuji a zašel jsem si na výstavu Rembrandtových grafik.

Brașov

10.10.2015, 0 km

Dopoledne jsem si koupil bundu, batoh a čepici a vyjel jsem autobusem MHD č. 20 do Poiana Brașov, cestou mě chytli revizoři, protože jsem měl špatný lístek, který platí jenom po Brašově a ne mimo něj, ale byli to fajn chlapi a pokutu jsem neplatil. Původně jsem chtěl jet na vrchol Postăvaru  (1799 m) lanovkou, ale nakonec jsem se rozhodl, že nebudu srab a vyjdu to po svých. Byl jsem rád, cesta byla krásná a měl jsem super pocit, že jsem se nahoru dostal pomocí vlastních sil.

Cestou na Postăvaru
Cestou na Postăvaru

Zpátky jsem pak šel po hřebeni až na Tampu, a pak dolů do Brašova a do penzionu, ale přehnal jsem to, nakonec to bylo přes 25 km a vracel jsem se až po setmění. Když jsem dorazil do pokoje, třásly se mi nohy vysílením.

 

Brașov – hrad Bran

9.10.2015, 0 km

Přiznám se rovnou: těšil jsem se na to a bylo to trochu zklamání.

Nejdříve jsem nemohl najít autobusové nádraží, odkud jede spojení do Branu, sice jsem někde vyhledal, že odjezd je z Bartolomeu, ale buďto Bartolomeu není to, co jsem si myslel, že je, nebo to jede odjinud (pozn. autobus jede z Autogara 2 Brasov, vedle Stadionul Tineretului). Cestou je možné se zastavit v Rašnově na hradě (opět ověšeném hollywoodskými nápisy), ale neudělal jsem to a jel rovnou do Branu.

Hrad sám o sobě je velice krásný, na super místě na skále, nad řekou, ale nějak mě zklamal ten turistický humbuk kolem. Já vím, co jsem čekal? (Vlastně jsem to, nevím proč nečekal, asi že už je po sezoně nebo nevím). Až budu chtít v říjnu velikonoční vajíčko s Drákulou, vím kam pro něj. Najednou jsem si mezi všemi těmi stánky uvědomil, jak je obrovský zájem o tohle místo vytvořený pop-kulturním odkazem, který vlastně pro mě (a i ostatní návštěvníky) byl lákavější, než odkaz historický, a na chvilku mě to nějak zamrzelo. Nakonec jsem ani nešel dovnitř a raději si prošel okolí, udělal pár fotek, prohlédl skanzen rumunské architektury okolních vesnic a jel zpátky.

Zpětně nad tím přemýšlím a celá ta drákulovsko-transylvánská magičnost tady kolem je úžasná. Jenom ty drákulovské hrnky, trička, nasazovací zuby a velikonoční vajíčka jsou občas trochu moc. I když ten rumunský estetický necit k tomu všemu tady tak nějak hezky patří.

Brașov

8.10.2015, 53,9 km

Ráno jsem dostal k snídani hrst domácích cherry rajčátek a mátový čaj a prošel jsem se asi dva kilometry za vesnici, kde je ve skalách vytesaná modlitebna a klášter. Venku je hrozná zima, jsem zvědavý, jak se pojede, ale v podstatě mě čeká jenom stoupání, takže se zahřeju.

Je hrozná zima, za vesnicí jde móda stranou a nasazuju si jeden návlek na koleno, který mi zbyl, a helmu vycpávám papírovými kapesníky.

Cesta do Brašova skrz kopce byla nádherná, ta krajina tady je prostě úchvatná. Kousek za Șinca Nouă jsem odbočil vlevo a jel štěrkovou cestou přes Holbav do Vulcanu. Cestou mě zastavil starý dřevorubec v kožichu, ptal se kam jedu, pokřižoval se a požehnal mi. V malinké vesničce Paltin to je přesně 1000 mil od nás z Liberce. Mám hroznou radost, že jsem dokázal urazit takovou vzdálenost. Že se mi podařilo projet celé Čechy, Slovensko, Maďarsko a dokonce projet i celou tou nádhernou Transylvánií bez upířího kousnutí. Myslím na to, že v Brašově budu končit a vracet se domů a hrozně se mi nechce, chtěl bych pokračovat dál k moři do Constatny a k deltě Dunaje. Ale už je vážně zima a hlavně mě dost bolí ta vypadlá plomba a bude potřeba spravit.

Po přejezdu kopců se mi otevřel výhled na pohoří Munții Bucegi. Nádhera, tak krásné hory. Řekl jsem si, že na některou z nich budu muset vylézt.

Ubytoval jsem se v Brašově, kde budu asi týden, a pak mě čeká návrat domů.

Șinca Veche

7.10.2015, 63 km

Ve Fagaraši jsem si skočil na nákup. Když jsme se vracel, tak u mého kola stálo další, stejně obložené zavazadly. Chvíli jsem na něj koukal, pak mi to došlo, otočil se, do krámu zrovna vcházel kluk, kterému kolo patřilo, a stejně jako mně, tak i jemu došlo, že to druhé kolo patří ke mně. Bylo to jak setkání dvou přátel po dvaceti letech. Hned jsme si podali ruku a vyhrkli na sebe: „Nazdár, co ty tady a kam jedeš a jaký to tam bylo a tady to bylo super, sem jeď a nepotřebuješ olej na řetěz…“ Zjistil jsem, že kolega cestovatel je z Belgie a přes léto stopoval po Evropě a teď si koupil kolo a pokračuje z Brašova opačným směrem, než ze kterého jsem přijel já.

IMG_1833

Z Fagaraše jsem směřoval podél pohoří až do vesničky Șinca Veche. Ubytování jsem zamluvené neměl, ale věděl jsem o jednom penzionu a doufal, že nebude obsazený.

Přivítání v penzionu

Po dovolání se majiteli a složitém vysvětlování, že stojím přímo u dveří, ať mi jde otevřít, se dveře otevřeli, přivítala mě babča a pozvala dál. Asi hodinku jsem si něco vzájemně vyprávěli, ona rumunsky já polo-rumunsky polo-anglicky, ale domluvili jsem se i vnoučátka jsem probrali.

Dealu Frumos

6.10.2015, 50,8 km

Nemůžu se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Buďto to vzít lesním cestou do Rupea, kde bych se mohl podívat na hrad a navštívit Viscri, nebo ještě projíždět Transylvánskou vysočinou směrem na Fagaraš. Ráno je po nočním dešti mokro, takže upouštím od plánu se vydat lesními cestami a pojedu směrem na Fagaraš. Tam bych měl být za dva dny, a pak další dva do Brašova přes Bran. Nocleh bude tedy poblíž městečka Agnita v Dealu Frumos.

Po cestě mě máváním zastavili dva malý kluci a žebrali čokoládu, když za mnou běželi, tak jsem podlehl a dal jim každému jednu ROMku. V další vesnici se mávání opakovalo, tentokrát bez dávání.

V Agnitě jsem viděl pravé valachy – chlapy s valašskými klobouky, ženy v červených dlouhých sukních.

Sighișoara

5.10.2015, 0 km

Sighișoara patří mezi nejnavštěvovanější místa v Rumunsku. Byla založena ve 12. století jako jedna z původních sedmi citadel Sedmihradska a zůstává jedním z nejhezčích a nejzachovalejších středověkých měst v Evropě. Takže jsem se těšil, až si ji projdu, a bylo na co.

Jedna z uliček centra Sighišoary
Jedna z uliček

Centrum má skvělou atmosféru a povedlo se mi přijet v době, kdy město nebylo v obležení turistů, takže jsem si mohl v klidu projít zapadlé uličky plné barevných domků, podívat se na rodný dům Vlada Tempese – Draculy, nebo obejít staré věže citadely, které byly, podle tehdejší zvyklosti, obhospodařovány jednotlivými cechy.

Jeden obraz my zůstal v paměti. Jsou tu žebráci, tak jako jinde, v Rumunsku mají ale naučeno chodit žebrat na terasy restaurací.  Zvykl jsem si obdarovávat je podle toho, jak originální historku si vymyslí. V Mediaši přišla za mnou stará cikánka v červené sukni a šátku a spustila, že prý má “zehn Kindern”, ať něco dám. Já jsem pokýval hlavou, že je to obdivuhodný výkon, ale k nasycení deseti hladových krků jsem se nijak neměl. Tak ona na to “Moment, moment, no, no, zwanzig Kindern…”, to už jsem musel uznat, že je výkon mimořádný, a přispěl ji na výchovu.

Tady v Sighišoaře jsou po městě rozmístěné tabule s nápisy žádajícími turisty, aby nic žebrákům nedávali, a chodí zde děti, žádající turisty o peníze pro malé bratříčky a sestřičky. Nevím, nakolik jsou opravdu v nouzi, o to tu teď nejde. Viděl jsem ale, jak jedna holčička šla žebrat k manželskému páru, který právě vylezl v historickém centru citadely ze svojí audinky. A oni jí úplně ignorovali! Otočili se k ní beze slova zády a šli si prohlížet baráčky. Ona nesměle za nimi, pořád něco říkala a oni ji pořád ignorovali. Muselo to pro ni být hrozně ponižující, nakonec se otočila a odešla a manželé si odfoukli, že už je pryč. A já se vůbec nebudu divit, jestli se jednou holka bude chovat k turistům v audinkách se stejným despektem jako oni k ní.

Sighișoara

4.10.2015, 56,0 km

Opevněný kostel v Biertanu
Opevněný kostel v Biertanu

Do Sighișoary jsem zamířil trochu oklikou a jel se podívat na opevněný kostel v Biertanu. Cesta na mapě značená jako klasická silnice střední třídy DJ142F se po čase změnila v bahnitou neprůjezdnou polní stezku. Nechtěl jsme dojet celý špinavý, takže jsem občas musel jet loukami mimo cestu.

V Biertanu jsem se podíval na kostel a na náměstí si dal po dlouhé době oběd v půlce cesty.

Po příjezdu jsem se ubytoval ve skvělém penzionu přímo v centru a těším se na zítřejší procházku po městě.

Mediaș

3.10.2015, 50,8 km

A tady je to taky hezký.

Cestou jsem projel místní vinice v Jidvei a večer si sehnal láhev Mediašského bílého. Stejné jako popíjel i Johnatan Harker cestou na Drákulův hrad. Je tu na Transylvánské vysočině vážně krásně.

Blaj

2.10.2015, 40,5 km

Ráno jsem našel kolo s prázdnou zadní duší. Naštěstí jsem měl místo k opravě a nachodbě garsoniéry si duši v klidu vyměnil a umyl se. Dojel jsem si na benzínku dofouknout kolo a velice milá slečna pokladní mi pomohla, smála se na mě a když jsem odcházel, tak mi posílala pusinky. To se mi ještě v životě nestalo a měl jsem z toho radost celý den. Do Blaje jsem to vzal trošku oklikou po vesnicích, ale i tak mě žádná dlouhá trasa dnes nečekala. Za zmínku stojí šílený most v absolutně dezolátním stavu, přetrhaná kotvící lana ve mně moc důvěry nevzbuzovala a když jsem most přecházel, měl jsem vážně nahnáno, a pak hřbitůvek v kukuřičném poli v jedné z vesnic.

Blaj mě mile překvapil, nic moc jsem nečekal a bylo to tu zase hezké a upravené. V noci byla jasná obloha, tak jsem vyšel ven, našel si dobré místo a podíval jsem se na transylvánskou říjnovou noční oblohu.