Příspěvky označené Deník

Deva

28.9.2015, 0 km

Chřipka se kupodivu nedostavila, takže jsem si prošel město a rozhodl se vyrazit na kopec na hrad. Řekl jsem si, že musím překonat svoji fobii z hadů a jít nahoru, i když je celý kopec vyhlášený jako přírodní rezervace kvůli výskytu zmije růžkaté. Po cestě jsem se zeptal policisty a paní v pokladně na lanovku, zda tam zmije opravdu jsou, oni mě oba ujistili, že tam opravdu nejsou, ale na kopci se to stejně hemžilo červenými výstražnými cedulemi „Pozor zmije“ v různých jazycích (a to znamená, že to Rumuni myslí vážně). Přežil jsem a vracel se zase o něco víc sebejistý a rád, že jsem překonal svůj strach.

Deva

27.9.2015, 78,9 km

Tak dnes jsem si dal! V penzionu neměli žádné jídlo a široko daleko se nic nedalo sehnat, takže jsem jel prvních 30 kilometrů hladový a totálně bez energie, navíc mě pořád nahánějí psi pastevců. V jednom místě byla situace už docela vážná: silnici přecházelo stádo ovcí a musel jsem zastavit abych je pustil, to vážně rozzuřilo psy, pustili se za mnou a nedbali volání bači ani toho, že jsem měl zrychlení z nuly na čtyřicet asi za pět vteřin. Viděl jsem, že to myslí fakt vážně, a bylo to tak padesát na padesát, jestli mě rozkoušou nebo ne. Naštěstí jsem jim ujel, ale bylo to o fous.

Po cestě začalo silně pršet a byl jsem hladový a vyčerpaný, do Devy zbývalo ještě asi 20 nebo 30 kilometrů, tak jsem se rozhodl zkusit štěstí a zajel jsem asi 8 km do kopců, kde měl být penzion, že se v něm ubytuji. Bohužel měli plno, takže jsem se musel vrátit, najel si tak navíc 16 kiláků, a vyrazit v hrozném slejváku do Devy. Naštěstí jsem na benzínce sehnal nějaké Red Bully a tyčinky. Dorazil jsem večer úplně hotový, třásl se zimou a vysílením a provolával jsem slávu energetickým nápojům a paní recepční, která mě do hotelu přijala i s absolutně zabláceným kolem – ještě jednou díky moc Villa Roma.

Na zítra očekávám chřipku.

Zajížďka
Zajížďka

Căprioara

26.9.2015, 56,5 km

Dalším cílem cesty je Deva. Pojedu proti proudu Mureše, plán je na tři dny s prvním ubytováním v Caprioaře, malé vesničce ležící zhruba kus za třetinou cesty. Trasa vedla malými rumunskými vesničkami, posledních pár kilometrů pak bylo nádhernou lesní cestou, škoda, že bylo tolik bahna, ale kolo jsem si umyl venku hadicí po příjezdu. Ubytoval jsem se v rybářském rodinném penzionku na samotě, pán domácí mluví trochu anglicky, takže dohodneme vše, co je potřeba. Na uvítanou dostávám panáka místní pálenky. Škoda, že tu není internet, jinak bych zůstal o den déle, ale potřebuji pracovat.

Lipova

25.9.2015, 0 km

Rozhodl jsem se zůstat další den, bolí mě ruce. Venku se udělalo pravé podzimní počasí, mlha a mokro. Rozhodl jsem se vyrazit na ruiny tvrze v Soimosu. Cesta do strmého kopce byla trošku náročná. Samotná zřícenina – nádhera. Skvělá atmosféra v mlze, pode mnou řeka Mureš, zamlžené kopce, nikde ani noha. Zpátky se mi nechtělo po rušné silnici, tak jsem zkusil chytit taxík, kterých tu jezdí spoustu. Jeden se náhodou vracel zpátky do centra, tak jsem na něj zamával, zastavil mi, uvnitř už seděli dva pasažéři, nikdo neuměl anglicky, takže byla sranda, když jsem si je začal fotit. Centrum Lipové prochází rekonstrukcí, ale i tak by nebylo zrovna o co stát, tak jsem se prošel do penzionu a cestou si koupit nějaké rumunské tyčinky ROM.

Lipova

24.9.2015, 58,5 km

Konečně kopce! Ta rovina už byla vážně ohraná.

Timişoara

23.9.2015, 0 km

Dnešek jsem si vyhradil na prohlídku Temešváru a odpoledne si chci ještě koupit pláštěnku, protože v nadcházejících dnech mají přijít bouřky.

Dopoledne jsem navštívil galerii moderního rumunského umění, velice mě zaujal expresionistický Corneliu Baba. Prošel si centrum a podíval se na baziliku.

Temešvár na mě působí divně špinavě, celkově je pro mě Rumunsko zatím spíše zklamání.

Timişoara

22.9.2015, 68,3 km

Cesta do Temešváru byla dlouhá – přes vesnice a placatou krajinu.

Sannicolau Mare

Sannicolau Mare

21.9.2015, 53,7 km

Přiznám se, že se mi ze Szegedu nějak nechce, bylo to tu super.

Přejel jsem hranice s Rumunskem, kde na mě celníci celkem zírali, a pokračuji do Sannicolau Mare, díry, ve které se narodil Béla Bartók. Hned za hranicemi potkávám divoké psy a jsem celkem udivený, jak je to tu špinavé. Celkově je tento dojem umocněn ještě tím, že jsem ráno vyrážel z krásného, kulturního Szegedu a najedou tohle špinavé Sannicolau Mare. Udivilo mě, jak se krásné, mladé Maďarky během 30 kilometrů proměnily v ošklivé, staré Rumunky. Cestou mě ve vesnicích mávají, zdraví mě a pokřikují na mě. Ale jsem šťastný, že jsem dorazil až sem, do Rumunska, kam jsme se chtěl vždycky podívat, těším se na Temešvár.

No – bude tu sranda.

Szeged

20.9.2015, 0 km

Neděli jsem strávil procházkou po Szegedu, navštívil jsem mešitu, chvíli seděl v parku a pozoroval lidi kolem, četl si v kavárně a večer jsem zašel znovu na vinobraní. Zítra mě čeká přejezd do Rumunska a za dva dny bych měl být ve vytouženém Temešváru.

Szeged

19.9.2015, 44,1 km

Včera Jay zmiňoval hady, sakra, že prý ti zelení měli letos hnízdo tam v kládách. Cože? Hnízdo? Zelení hadi, takové u nás ani nemáme! Ou. Po cestě potkávám na silnici pár přejetých hadů, ale co, musím se trochu překonávat, ne?

Szeged je opravdu nádherné město plné vzdušných ulic, krásných budov a parků. Za návštěvu určitě stojí secesní katedrála. Večer tu bude na náměstí vinobraní.

Vinobraní je super, strašně moc lidí, stánků s vínem a občerstvením, hrají kapely. Zapovídal jsem se s Judith a Ditou, které mě naučily pít jahodové víno a skvěle jsme se pobavili.