Příspěvky označené Deník

Brașov

8.10.2015, 53,9 km

Ráno jsem dostal k snídani hrst domácích cherry rajčátek a mátový čaj a prošel jsem se asi dva kilometry za vesnici, kde je ve skalách vytesaná modlitebna a klášter. Venku je hrozná zima, jsem zvědavý, jak se pojede, ale v podstatě mě čeká jenom stoupání, takže se zahřeju.

Je hrozná zima, za vesnicí jde móda stranou a nasazuju si jeden návlek na koleno, který mi zbyl, a helmu vycpávám papírovými kapesníky.

Cesta do Brašova skrz kopce byla nádherná, ta krajina tady je prostě úchvatná. Kousek za Șinca Nouă jsem odbočil vlevo a jel štěrkovou cestou přes Holbav do Vulcanu. Cestou mě zastavil starý dřevorubec v kožichu, ptal se kam jedu, pokřižoval se a požehnal mi. V malinké vesničce Paltin to je přesně 1000 mil od nás z Liberce. Mám hroznou radost, že jsem dokázal urazit takovou vzdálenost. Že se mi podařilo projet celé Čechy, Slovensko, Maďarsko a dokonce projet i celou tou nádhernou Transylvánií bez upířího kousnutí. Myslím na to, že v Brašově budu končit a vracet se domů a hrozně se mi nechce, chtěl bych pokračovat dál k moři do Constatny a k deltě Dunaje. Ale už je vážně zima a hlavně mě dost bolí ta vypadlá plomba a bude potřeba spravit.

Po přejezdu kopců se mi otevřel výhled na pohoří Munții Bucegi. Nádhera, tak krásné hory. Řekl jsem si, že na některou z nich budu muset vylézt.

Ubytoval jsem se v Brašově, kde budu asi týden, a pak mě čeká návrat domů.

Șinca Veche

7.10.2015, 63 km

Ve Fagaraši jsem si skočil na nákup. Když jsme se vracel, tak u mého kola stálo další, stejně obložené zavazadly. Chvíli jsem na něj koukal, pak mi to došlo, otočil se, do krámu zrovna vcházel kluk, kterému kolo patřilo, a stejně jako mně, tak i jemu došlo, že to druhé kolo patří ke mně. Bylo to jak setkání dvou přátel po dvaceti letech. Hned jsme si podali ruku a vyhrkli na sebe: „Nazdár, co ty tady a kam jedeš a jaký to tam bylo a tady to bylo super, sem jeď a nepotřebuješ olej na řetěz…“ Zjistil jsem, že kolega cestovatel je z Belgie a přes léto stopoval po Evropě a teď si koupil kolo a pokračuje z Brašova opačným směrem, než ze kterého jsem přijel já.

IMG_1833

Z Fagaraše jsem směřoval podél pohoří až do vesničky Șinca Veche. Ubytování jsem zamluvené neměl, ale věděl jsem o jednom penzionu a doufal, že nebude obsazený.

Přivítání v penzionu

Po dovolání se majiteli a složitém vysvětlování, že stojím přímo u dveří, ať mi jde otevřít, se dveře otevřeli, přivítala mě babča a pozvala dál. Asi hodinku jsem si něco vzájemně vyprávěli, ona rumunsky já polo-rumunsky polo-anglicky, ale domluvili jsem se i vnoučátka jsem probrali.

Dealu Frumos

6.10.2015, 50,8 km

Nemůžu se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Buďto to vzít lesním cestou do Rupea, kde bych se mohl podívat na hrad a navštívit Viscri, nebo ještě projíždět Transylvánskou vysočinou směrem na Fagaraš. Ráno je po nočním dešti mokro, takže upouštím od plánu se vydat lesními cestami a pojedu směrem na Fagaraš. Tam bych měl být za dva dny, a pak další dva do Brašova přes Bran. Nocleh bude tedy poblíž městečka Agnita v Dealu Frumos.

Po cestě mě máváním zastavili dva malý kluci a žebrali čokoládu, když za mnou běželi, tak jsem podlehl a dal jim každému jednu ROMku. V další vesnici se mávání opakovalo, tentokrát bez dávání.

V Agnitě jsem viděl pravé valachy – chlapy s valašskými klobouky, ženy v červených dlouhých sukních.

Sighișoara

5.10.2015, 0 km

Sighișoara patří mezi nejnavštěvovanější místa v Rumunsku. Byla založena ve 12. století jako jedna z původních sedmi citadel Sedmihradska a zůstává jedním z nejhezčích a nejzachovalejších středověkých měst v Evropě. Takže jsem se těšil, až si ji projdu, a bylo na co.

Jedna z uliček centra Sighišoary
Jedna z uliček

Centrum má skvělou atmosféru a povedlo se mi přijet v době, kdy město nebylo v obležení turistů, takže jsem si mohl v klidu projít zapadlé uličky plné barevných domků, podívat se na rodný dům Vlada Tempese – Draculy, nebo obejít staré věže citadely, které byly, podle tehdejší zvyklosti, obhospodařovány jednotlivými cechy.

Jeden obraz my zůstal v paměti. Jsou tu žebráci, tak jako jinde, v Rumunsku mají ale naučeno chodit žebrat na terasy restaurací.  Zvykl jsem si obdarovávat je podle toho, jak originální historku si vymyslí. V Mediaši přišla za mnou stará cikánka v červené sukni a šátku a spustila, že prý má “zehn Kindern”, ať něco dám. Já jsem pokýval hlavou, že je to obdivuhodný výkon, ale k nasycení deseti hladových krků jsem se nijak neměl. Tak ona na to “Moment, moment, no, no, zwanzig Kindern…”, to už jsem musel uznat, že je výkon mimořádný, a přispěl ji na výchovu.

Tady v Sighišoaře jsou po městě rozmístěné tabule s nápisy žádajícími turisty, aby nic žebrákům nedávali, a chodí zde děti, žádající turisty o peníze pro malé bratříčky a sestřičky. Nevím, nakolik jsou opravdu v nouzi, o to tu teď nejde. Viděl jsem ale, jak jedna holčička šla žebrat k manželskému páru, který právě vylezl v historickém centru citadely ze svojí audinky. A oni jí úplně ignorovali! Otočili se k ní beze slova zády a šli si prohlížet baráčky. Ona nesměle za nimi, pořád něco říkala a oni ji pořád ignorovali. Muselo to pro ni být hrozně ponižující, nakonec se otočila a odešla a manželé si odfoukli, že už je pryč. A já se vůbec nebudu divit, jestli se jednou holka bude chovat k turistům v audinkách se stejným despektem jako oni k ní.

Sighișoara

4.10.2015, 56,0 km

Opevněný kostel v Biertanu
Opevněný kostel v Biertanu

Do Sighișoary jsem zamířil trochu oklikou a jel se podívat na opevněný kostel v Biertanu. Cesta na mapě značená jako klasická silnice střední třídy DJ142F se po čase změnila v bahnitou neprůjezdnou polní stezku. Nechtěl jsme dojet celý špinavý, takže jsem občas musel jet loukami mimo cestu.

V Biertanu jsem se podíval na kostel a na náměstí si dal po dlouhé době oběd v půlce cesty.

Po příjezdu jsem se ubytoval ve skvělém penzionu přímo v centru a těším se na zítřejší procházku po městě.

Mediaș

3.10.2015, 50,8 km

A tady je to taky hezký.

Cestou jsem projel místní vinice v Jidvei a večer si sehnal láhev Mediašského bílého. Stejné jako popíjel i Johnatan Harker cestou na Drákulův hrad. Je tu na Transylvánské vysočině vážně krásně.

Blaj

2.10.2015, 40,5 km

Ráno jsem našel kolo s prázdnou zadní duší. Naštěstí jsem měl místo k opravě a nachodbě garsoniéry si duši v klidu vyměnil a umyl se. Dojel jsem si na benzínku dofouknout kolo a velice milá slečna pokladní mi pomohla, smála se na mě a když jsem odcházel, tak mi posílala pusinky. To se mi ještě v životě nestalo a měl jsem z toho radost celý den. Do Blaje jsem to vzal trošku oklikou po vesnicích, ale i tak mě žádná dlouhá trasa dnes nečekala. Za zmínku stojí šílený most v absolutně dezolátním stavu, přetrhaná kotvící lana ve mně moc důvěry nevzbuzovala a když jsem most přecházel, měl jsem vážně nahnáno, a pak hřbitůvek v kukuřičném poli v jedné z vesnic.

Blaj mě mile překvapil, nic moc jsem nečekal a bylo to tu zase hezké a upravené. V noci byla jasná obloha, tak jsem vyšel ven, našel si dobré místo a podíval jsem se na transylvánskou říjnovou noční oblohu.

Alba Iulia

1.10.2015, 0 km

Alba Iulia je pro mě velkým překvapením. Celé centrum je postavené na původním římském hlavním městě celé provincie Dacia Apulensis. V 18. století zde císař Karel VI. nechal vybudovaný fortifikační systém, který se nádherně zachoval a je kompletně zrenovovaný. Celé centrum je upravené a čisté. I ty Rumunky jsou tu hezčí. Je znát, že přijíždím do turisticky atraktivnější lokality.

Alba Iulia

30.9.2015, 71,3 km

Cesta z Devy byla dlouhá, hodně foukalo a jelo se špatně. Před Albou jsem na chvíli zastavil, díval se na kopce a byl jsem na sebe hrdý. Je to opravdu úžasný pocit takhle cestovat. Vnímat krajinu, všechny vůně, povrch, okolní přírodu a lidi v ní. Zarezervoval jsem si na dvě noci garsoniéru na okraji města, všechno je fajn, akorát nefunguje topení, takže celkem mrznu.

Cesta do Alby
Cesta do Alby

Deva – Hunedoara

29.9.2015, 0 km

Dnes jsem vyrazil do Hunedoary na hrad Corvinilor. Krásná stavba s bohatou historií sahající k Janu Hunyadimu a Matyáši Korvínovi. Hrad je krásně zrestaurovaný, lze si ho celý uvnitř prolézt, expozice není nijak bohatá, ale to vůbec nevadí a naopak to podtrhuje gotické vyznění celého hradu.

Pozn. zpětně hodnotím Corvinilor jako jednu z nejhezčích historických staveb po cestě.

Hrad Corvinilor
Hrad Corvinilor