Příspěvky označené Deník

Bran

2. 10. 2017

Ráno jsme vyrazili MHD na autobusák č.2 a pak nabrali směr rovnou na Drákulův hrad Bran. V autobuse nás jelo jenom pár, ovšem v cílové destinaci byla zase tlačenice. Těšil jsem se, že si letos konečně odvezu nějaké velikonoční vajíčko s Drakulou (před dvěmi lety jsem z nich byl tak v šoku, že jsem si žádné nekoupil), ve stáncích ovšem změnili sortiment na normální velikonoční vajíčka bez Drákuly, takže zase nic. Prohlídka byla celkem fajn, kromě strašných davů a proudu lidí, který člověka na jednom konci hradu vcucne a na druhém vycucne ven. Ve studijních materiálech jsme se dozvěděli zajímavý fakt. Celý hrad pro královskou rodinu restauroval český architekt Karen Liman – po bližším pátrání – Karel Líman. Mladoboleslavský architekt, vedoucí rumunské královské architektonické kanceláře, který restauroval nejen Bran ale i nádherný Peles a Pelisor.

Prošli jsem si i krásný skanzen vesnických stavení, dali si pizzu a večer jsme se vrátili příjemně ušmajdaný a s dobrou náladou, že jsme podnikli první celodenní výlet po dlouhé době.

Brașov

22.-26. 9. 2017

Přeprava do Brašova
Přeprava do Brašova

Na pátek ráno jsem domluvil odvoz do Brašova. Sehnat ubytování přes víkend bylo celkem obtížné, ale podařilo se mi zarezervovat na deset dní místo v centru, kde bychom se mohli vejít i s koly. Valníček dorazil ve smluvený čas a za hodinu už jsme byli na místě. Paní nás velice ochotně ubytovala už dopoledne, takže jsme nemuseli čekat do dvou na ulici, brzy jsme však narazili na dva problémy. Koupelna byla strašně maličká, takže Jíťa ji nemohla pohodlně používat a hrozně tam smrděl odpad. V noci jsem nemohl spát, protože se mi nakupily starosti s Tunefoxem, s ubytováním a s Jíti nohou a rozhodl jsem se zarezervovat apartmán jinde. V sobotu jsem zavolal paní, že odcházíme a chtěli bychom vrátit peníze, což vyvrcholilo nepříjemnou tahanicí a telefonátem s dcerou, ale nakonec jsme se domluvili, že zaplatíme pouze za víkend a přestěhovali jsme se.

Nové ubytování je super, máme kuchyňku i pračku, takže jsme konečně vyprali. V pondělí jsem si udělal výlet do Râșnova na parádní hrad s krásně zachovalou vnitřní výstavbou obslužných domků. Trochu mě zase poškádlil Emílek. Chtěl jsem udělat pár záběrů kolem hradu, ale jak jsem zaletěl za kopec, tak Emílek ztratil signál a automaticky se začal vracet nejkratší přímkou na místo přistání. Na této přímce bohužel ležel i hrad Râșnov a když mi naskočil signál s hrůzou jsem zjistil, že Emílek se řítí několik metrů nad hradbami a hlavami užaslých návštěvníků přímo do hlavní věže. Začal jsem zuřivě mačkat páčku na stoupání a kolizi odvrátil.

S Jíťou chodíme na odpolední mini-procházky, kde pokorzujeme po hlavní třídě a dáme si někde obídek a kávu. Sádru jsme sundali a sehnal jsem jí ortézu s dlahou a berli. Noha se postupně pomalu zlepšuje, tak snad příští týden bychom mohli pokračovat v cestě.

Făgăraș

20. 9. 2017

Ve Fagaraši zůstáváme do soboty, Jíťa jde zítra na kontrolu a snad budeme o víkendu pokračovat dál.

Făgăraș

19. 9. 2017

Tak vyrážíme do nemocnice. Zavolali jsem si taxíka a jedeme na chirurgii. Koleno hned zrentgenovali, naštěstí není zlomené, ale Jíťa dostala dočasnou sádru, léky na bolest a injekce na ředění krve. Za dva dny jdeme na kontrolu, tak snad to bude brzy dobré a budeme moci pokračovat.

Făgăraș

18. 9. 2017, 64 km

Cesta do Fagaraše byla naprosto nádherná, klasická transylvánská krajina plná kopečků, oveček a vesnic s opevněnými kostely.

Naneštěstí jsme asi 25 km před Fagarašem měli nehodu! Zastavili jsme se na polní cestě a když jsme vyjížděli, tak jsme se ve výmolech nějak zamotali řidítky do sebe a spadli. Jíťa má hodně potlučené a oteklé koleno, nemůže na něj vůbec došlápnout. Nějak jsme dojeli do pensionu a zítra uvidíme.

Sighișoara

16.-17. 9. 2017, 61 km

Konečně jsme dorazili do Sighisoary, celý upečený, cesta byla po silnici bez stínu a bylo přes 30 stupňů. Po cestě jsme dostali od babky granátové jablko. Večer jsme si stihli prohlédnout citadelu a zašli na večeři do rodného domu Vlada Draculi.

Další den jsme měli přestávku, tak jsme se dopoledne a na večer procházeli městem a přes poledne odpočívali, protože je hrozné vedro.

V plánu máme jet dva dny do Brašova a tam si udělat týden přestávku a omrknout pohoří Bucegi, Sinaiu a Drákulův hrad Bran.

Ciumbrud

14. 9. 2017, 67 km

Dnes byla krásná cesta přes kopce a skalní masivy. Cestou se k nám na chvíli připojil pes tuláček a běžel s námi několik kilometrů. Projížděli jsme vesnicí Rimetea, údajně jednou z nejhezčích rumunských vesnic, ležící na úpatí skalních velikánů. Ta působí jako by se tu čas zastavil před staletím. Na návsi jsme si dali langoše a pokračovali jsme skrz rezervaci směrem na Auid. Večer jsme se ubytovali na vinicích v Ciumbrudu, kde nás přivítali skleničkou místního bílého vína.

Emilův report 2

Emil se hlásí s dalším příspěvkem, tentokrát z Cheile Turzii a okolí vesnice Rimetea.

Turda

13. 9. 2017, 75 km

Dnešní den byl plný překvapení a hodně našlapaný. Z původní odpočinkové trasy nakonec bylo 75 km s převýšením 1200 metrů a na pokoj jsme se vrátili až kolem osmé večer.

Ráno jsme se vymotali z Cluje a přes vesničky dojeli až skoro do Turdy, cestou jsme si trošku zajeli, a to se vyplatilo, protože jsme objevili úžasné skály a rokliny. V Turdě jsme se rychle ubytovali, zajeli do města na oběd, a pak vyrazili prudkým strmým spurtem ala Tour de France do tisíc let starých solných dolů Salina Turda, kam pouštěli poslední návštěvníky ve 4 hodiny (dorazili jsme ve 3:57). Důl Terezia je jeskyně z mramorované soli, která má na výšku 112 m a na šířku 90 m. Naprosto dechberoucí.

Hned z dolů jsme jeli na západ slunce do asi deset kilometrů vzdálených skal Cheile Turzii. Po cestě zpátky jsme ještě stihli v blízké vesnici nakoupit k večeři chléb a klobásy. Zdá se, že Rumuni změnili obchodní model z nemít otevřeno “nikdy nikde” na mít otevřeno “vždycky všude”. Což se nám “hodí do krámu”.

Cluj Napoca

10.-12. 9. 2017, 82 km

Cesta byla po asfaltu, tak jsme se kousli a dojeli až do Cluje. Jsme hotoví, těšíme se na pauzu.

Dali jsme si dva pauzovací dny. Jsme celkem unavení, má pršet a chceme se podívat do galerie. Ta byla bohužel během obou dnů zavřená, tak jsme udělali „test kaváren“, pochodili po městě, dali si pravé Kološvárské zelí a večerní výšlap na kopec.