Deník

Sannicolau Mare

21.9.2015, 53,7 km

Přiznám se, že se mi ze Szegedu nějak nechce, bylo to tu super.

Přejel jsem hranice s Rumunskem, kde na mě celníci celkem zírali, a pokračuji do Sannicolau Mare, díry, ve které se narodil Béla Bartók. Hned za hranicemi potkávám divoké psy a jsem celkem udivený, jak je to tu špinavé. Celkově je tento dojem umocněn ještě tím, že jsem ráno vyrážel z krásného, kulturního Szegedu a najedou tohle špinavé Sannicolau Mare. Udivilo mě, jak se krásné, mladé Maďarky během 30 kilometrů proměnily v ošklivé, staré Rumunky. Cestou mě ve vesnicích mávají, zdraví mě a pokřikují na mě. Ale jsem šťastný, že jsem dorazil až sem, do Rumunska, kam jsme se chtěl vždycky podívat, těším se na Temešvár.

No – bude tu sranda.

Szeged

20.9.2015, 0 km

Neděli jsem strávil procházkou po Szegedu, navštívil jsem mešitu, chvíli seděl v parku a pozoroval lidi kolem, četl si v kavárně a večer jsem zašel znovu na vinobraní. Zítra mě čeká přejezd do Rumunska a za dva dny bych měl být ve vytouženém Temešváru.

Szeged

19.9.2015, 44,1 km

Včera Jay zmiňoval hady, sakra, že prý ti zelení měli letos hnízdo tam v kládách. Cože? Hnízdo? Zelení hadi, takové u nás ani nemáme! Ou. Po cestě potkávám na silnici pár přejetých hadů, ale co, musím se trochu překonávat, ne?

Szeged je opravdu nádherné město plné vzdušných ulic, krásných budov a parků. Za návštěvu určitě stojí secesní katedrála. Večer tu bude na náměstí vinobraní.

Vinobraní je super, strašně moc lidí, stánků s vínem a občerstvením, hrají kapely. Zapovídal jsem se s Judith a Ditou, které mě naučily pít jahodové víno a skvěle jsme se pobavili.

Pálmonostora

18.9.2015, 54,6 km

Celkem jsem si odpočinul a jede mi to mnohem lépe. Vyhýbám se hlavní silnici a jedu jižním směrem skrz pole. Cesty jsou z jemného písku, takže musím jet pomalu na nejlehčí převod. Občas se mi stane, že se kolo úplně zastaví a nejde rozjet, jako na ledu. Ubytovávám se na hippie farmě Chy-Kara v zemljance, což mi přišlo vhod, protože je pořád celkem vedro. Odpoledne jsme popovídali s Jayem, Annamieke a Nielem a večer po večeři chvíli poseděli. Široko daleko nic není, farmy tu jsou osamocené a rozeseté v obrovském moři polí. Panuje tu krásný klid a mír. Chvíli jsme si zalezl s knížkou.

Kecskemét

17.9.2015, 0 km

Zamilován do zubařky, návštěva kadeřnictví, pozvání na rande, odmítnutí, večerní prohlídka města, v parku na lavičce s vínem přemýšlím o tom, že ať už bude moje žena jakákoliv, nejspíš to nebude zubařka z Kecskemétu.

Kecskemét
Kecskemét

Kecskemét

16.9.2015, 0 km

Už je mi lépe, ale odpočívám a pracuji na P13.

Kecskemét

15.9.2015, 0 km

Ráno je mi blbě a v průběhu dopoledne zjišťuji, že mám horečku. Žádné příznaky chřipky nebo čehokoliv, jenom horečka. Jsem unavený a tělo si žádá odpočinek, poslední dny jsem to celkem hnal, jak strašně chci dojet do Temešváru. Takže tu pár dní zůstanu a trochu si odpočinu. V Hotelu Talizman jsou prima, dohodli jsme se, že zůstanu, dokud mi nebude líp. Navíc se to celkem hodí, protože odevzdáváme P13 a je potřeba ji dodělat.

Kecskemét

14.9.2015, 62,2 km

Potřeboval jsem to vymyslet tak, abych nemusel projíždět Budapeští na kole. Průjezd příměstskými oblastmi je otrava, často tam nejsou cyklostezky (i když Maďaři tohle mají ve městech celkem dobře vyřešené) a bývá hustý provoz. Rozhodl jsem se dojet vlakem do centra, popojet na kole k nádraží Keleti, a pak kousek vlakem do Tápioszele, odkud byla na mapě značená cyklotrasa do Kecskémetu. Velká chyba! Cyklotrasa nebyla a musel jsem dojet asi 40 km po státovce první třídy za celkem hustého provozu a navíc se silným protivětrem. Tolik sprostých slov jsem neřekl od Liberce a kdyby mě Maďaři rozuměli, radost by ze mně neměli. Dorazil jsem úplně vyčerpaný, protože na silnici jsem musel držet celkem tempo, aby mě nesmetl nějaký kamion. Už žádné státovky!

Szentendre – Budapešť

13.9.2015, 0km

Ráno vyrážím příměstským vlakem do Budapešti. Prošel jsem si centrum, Rybářskou baštu, Budský hrad, katedrálu sv. Štěpána, vrátil jsem se kousek načerno žlutou tramvají. Večer si znovu zajel na kole do centra Sczentendre, prošel se a dal si opět úžasný čokoládový dort.

Szentendre

12.9.2015, 57,2 km

Dneska byl našlapaný den. Ráno jsem si prohlédl nádhernou Ostřihom, a pak jsem to vzal podél Dunaje přes Visegrád, kde jsem si dal v příjemné pizzerii špagety, až do Szentendre – umělecké předměstí Budapešti. Jsem tu z toho tak unesený, přímořská atmosféra je větší než u moře. Ráj kavárenských povalečů. Krásné staré uličky plné obchůdků, kavárniček a hospůdek, umělci vystavují svoje obrázky, na ulici hrají cikáni, všude proudí davy lidí, i když už je mimo sezónu, prodávají se langoše (jeden obrovský jsem si dal k večeři). Hned o ulici vedle je krásná cesta podél Dunaje, po které korzují mladé i staré párečky milenců a vysedávají na malovaných lavičkách. Ještě jsem si zašel do muzea miniatur, které mě ohromilo, a viděl například nejmenší knížku na světě.

Musím udělat plán cesty, domluvil jsem s Hanďou a Kubou, že mě příští pondělí vyzvednou v Rumunsku, tak to musím nějak stihnout.

Celkem mě bolí zub, vypadla mi z něj ta Břeclavská plomba, ale řešit to budu asi až doma.

Tak to vypadá, že v Maďarsku bude sranda!

Dunaj u Visegradu
Dunaj u Visegradu