Rozloučili jsme se s Ohridem a vystoupali k Albánským hranicím. Chvíli jsme s Jíťou debatovali na témata: “Proč musí být hranice na kopcích?” a “Výhody státních hranic podél říčních toků úrodných nížin.” A netrvalo dlouho a sjížděli jsme ze studených Makedonských kopců do teplého Elbasanu.
Stalo se toho tolik a viděli jsme tolik krásných míst, že to lze jen těžko všechno popsat. Snad jen pro naše vzpomínky zaznamenáme: projížďka podzimní krajinou Mavrova, klid v horských planinách, sjezd skalnatým údolím Rostuša do Debaru, noční výměna pokojů, západ slunce nad sv. Janem v Ohridu a zasněžené vrcholky hor.
Od rána leje jako z konve, tak tu zůstáváme o den déle.
Přes poledne se na chvíli vyčasilo, tak jsme využili čas k opětovné návštěvě Matky. Tentokráte s úplně jinou, mlhavou atmosférou, bez lidí. Na závěr jsem se asi na hodinu projel po jezeře v kajaku. Bomba.
Kousek za městem leží nádherný kaňon Matka, dlouho jsme se na něj těšili, krásně si ho užili a na projížďku loďkou budeme dlouho vzpomínat. Obrázek je lepší než tisíc slov:
Skopje nás velice mile překvapila, jaké je to moderní a příjemné město. Máme super ubytování v apartmánu, dokonce jsme si i vyprali v pračce, tak jsme zase vyvoněný. Centrum je super, prošli jsme si Starý bazar, pevnost a navštívili Archeologické muzeum. Funkčnost MHD se nám rozluštit nepodařilo, tak jezdíme po městě taxíkem, akorát kvůli nedávnému přejmenovávání ulic není úplně jasné, kam chceme.
Na dnešek jsem měli naplánovaný výlet na Kokino, ale bohužel jsme velice unavení a Jirka nachlazený, takže se celý den léčíme a odpočíváme. Kolenu to hodně pomohlo a oba jsme zase připravení vyrazit.
Do Kumanova jsme si vybrali nádhernou trasu, rozhodně zatím jedna z nejhezčích za celou expedici. Krásnou silničkou přes makedonské vesničky a kopce. Nadchlo mě archeologické naleziště – obětní místo Cocev Kamen. Obrovská skála s vytesanou síní, ve které se skvěle odrážel zvuk, takže jsem slyšel pastevce asi kilometr daleko. Zatímco Jíťa čekala dole, tak jsem neodolal a vyšplhal jsem po zbytcích vytesaných schodů až na vrchní plošinu. Sestup dolu byl náročnější, obzvlášť s foťákem na zádech. Ihned po odjezdu od naleziště, jsme museli vyměniť duši u Jitčinýho zadního kola. To jsme zvládli celkem rychle, ale stejně nás pak začal tlačit čas, aby jsme dojeli včas do ubytování. I přesto, že jsme hodně pospíchali, tak jsme to úplně nestihli, ale pan majitel byl v pohodě a moc fajn.
Odpoledne jsme vyrazili do Údolí panenek, známému také jako Zkamenělá svatba. Z Kratova je to asi 15km na západ ve vesničce Kuklica. Lze se tam dostat pohodlně po asfaltové cestě a v klidu zaparkovat. Večer probíhala na náměstí v Kratově předvolební kampaň s balkánskou dechovkou, ohňostrojem a kolonou aut, s vlajícími státními vlajkami, objíždějící město kolem dokola.